Psychologické charakteristiky jedinců vykazujících grandiózní či narcistické rysy zásadním způsobem ovlivňují efektivitu různých komunikačních metod, a to často způsobem, který činí tradiční přístupy méně účinnými. Jejich specifické osobnostní nastavení formuje interpersonální styl, který může být pro standardní metody řešení konfliktů a budování vztahů značně problematický.
Jednou z klíčových charakteristik těchto jedinců, jak je popisuje odborná literatura, je hluboký deficit empatie. To znamená sníženou schopnost či ochotu rozpoznat, pochopit nebo sdílet pocity druhých, což někteří výzkumníci spojují s odlišným fungováním určitých oblastí mozku. Dále je pro ně typická intenzivní potřeba obdivu a kontroly. Tyto potřeby jsou často hlavním motorem jejich chování a komunikace, přičemž mohou usilovat o dominanci a manipulaci okolí, aby získali takzvaný narcistický přísun – pozornost, obdiv, nebo dokonce strach – který sytí jejich často křehké sebevědomí.
Grandiózní pocit vlastní důležitosti, přesvědčení o nadřazenosti a jedinečnosti, často doprovázené fantaziemi o neomezeném úspěchu a moci, jsou dalšími definujícími znaky. Z toho plyne pocit nároku (entitlement), tedy přesvědčení, že mají právo na zvláštní zacházení a že jejich potřeby jsou nadřazené ostatním. Mohou neváhat využívat druhé k dosažení svých cílů, což svědčí o jejich vykořisťovatelských tendencích. Pod touto grandiózní fasádou se však, podle mnoha psychologických teorií, často skrývá hluboce křehké sebevědomí a pocity méněcennosti. Narcistické chování tak často slouží jako obranný mechanismus proti těmto nejistotám.
Ústředním konceptem pro pochopení jejich psychiky může být "falešné Já" (koncept známý z psychodynamických teorií), konstrukt vytvořený k ochraně vnímaného zranitelného a nepřijatelného "pravého Já". Komunikační pokusy partnera tak často nenarážejí na receptivní "pravé Já", ale jsou filtrovány a odráženy touto obrannou pevností. Falešné Já může vnímat pokusy o autentické spojení nebo zranitelnost jako hrozbu nebo příležitost k manipulaci. Osoby s narcistickými rysy mohou mít také potíže s teorií mysli, tedy s plným porozuměním mentálním stavům druhých. Jejich komunikace tak může být vědomou či nevědomou strategií k udržení kontroly, získání přísunu a ochraně ega, nikoli primárně snahou o autentické spojení.
Tyto charakteristiky mají zásadní dopad na efektivitu tradičních komunikačních metod. Vezměme si například Nenásilnou Komunikaci (NVC), vyvinutou Marshallem B. Rosenbergem. Ačkoli je NVC v mnoha kontextech vysoce účinná a klade důraz na empatii, autentické vyjadřování pocitů a potřeb a snahu o vzájemné spojení, její aplikace v komunikaci s jedinci s výraznými narcistickými rysy naráží na fundamentální překážky.
Základní předpoklady NVC – vzájemná empatie, ochota k autenticitě a touha po recipročním spojení – mohou být v přímém rozporu s psychologickým profilem narcistického jedince. Ten může postrádat skutečnou empatii, mít intenzivní potřebu kontroly a vnímat zranitelnost druhých jako slabost k zneužití. Pokusy o uplatnění NVC, například vyjádřením vlastních pocitů a potřeb, mohou být narcisticky orientovanou osobou interpretovány jako útok, kritika, nebo dokonce jako příležitost k další manipulaci. Někteří jedinci s manipulativními rysy se dokonce mohou naučit jazyk NVC a používat jej k sofistikovanější manipulaci a prosazování vlastních cílů, aniž by sami projevovali skutečnou empatii.
Důraz NVC na upřímné sdílení pocitů a potřeb se v interakci s narcistickým partnerem může stát kontraproduktivním. Taková otevřenost může poskytnout narcistovi detailní "mapu" k zranitelným místům partnera, kterou může následně využít k efektivnější manipulaci, kontrole či zraňování. Namísto podpory porozumění tak NVC může, v těchto specifických případech, nechtěně dodat munici pro narcistické taktiky, jako je invalidace pocitů nebo gaslighting.
Případné selhání NVC v tomto kontextu není způsobeno nedostatky metody samotné – její hodnota v jiných typech interakcí je nesporná – ale fundamentální neslučitelností jejích požadavků (empatie, reciprocita, společný cíl spojení) s psychologickým nastavením a komunikačními cíli narcistického jedince, které jsou často zaměřeny na dominanci a získání narcistického přísunu.
Kromě toho, jedinci s narcistickými rysy často používají širokou škálu manipulativních taktik, jako je gaslighting (popírání reality partnera), přesouvání viny (blame-shifting), invalidace a minimalizace pocitů partnera, projekce (připisování vlastních negativních vlastností druhým), slovní salát a cirkulární konverzace (zmatečné, nelogické argumenty). Tyto taktiky vytvářejí u druhé strany kognitivní disonanci (vnitřní konflikt) a vysokou kognitivní zátěž (vyčerpání mentálních zdrojů snahou o analýzu a obranu), což ztěžuje jasné myšlení a efektivní reakci. Standardní přístupy, které vyžadují klid, racionální argumentaci nebo emoční otevřenost, jsou v takovém prostředí snadno podkopány.
Právě z těchto důvodů je zřejmé, že pro komunikaci s jedinci vykazujícími silné narcistické rysy mohou být zapotřebí alternativní, specializované strategie. Tyto strategie by měly upřednostňovat sebeochranu osoby vystavené manipulaci, stanovení pevných hranic a minimalizaci emočního zapojení, jež by mohlo být zneužito. Strategie jako SIPEJ (Stručně, Informativně, Přátelsky, Emočně neutrálně, Jistě) byly vyvinuty v reakci na omezení tradičních přístupů v těchto specifických situacích.
SIPEJ bere v úvahu, že komunikující se může nacházet v nerovnováze moci a že jeho tradiční reakce (např. nadměrné vysvětlování, emoční projevy) mohou nevědomky posilovat manipulativní chování druhé strany. SIPEJ se proto snaží nabídnout nástroj, který je navržen s ohledem na specifickou dynamiku vztahů s osobami s narcistickými rysy a který integruje prvky jako je emoční neutralita (čerpající mimo jiné z principů metody Šedé skály – Grey Rock), aby pomohl odepřít narcistický přísun a chránit komunikujícího.
Prohlášení o vyloučení odpovědnosti
Tento článek má pouze informativní a vzdělávací charakter. Nenahrazuje odbornou psychologickou diagnostiku, poradenství ani terapii. Metoda SIPEJ je komunikační strategie vyvinutá autory Institutu Evoluce Vztahů. Srovnání s jinými metodami, jako je například BIFF Response® Billa Eddyho (registrovaná ochranná známka High Conflict Institute), Nenásilná komunikace (NVC) Marshalla B. Rosenberga nebo metoda Šedé skály (Grey Rock), slouží k vymezení specifického zaměření a přínosů SIPEJ pro určité kontexty a neznamená jejich zpochybnění pro jiné situace či cílové skupiny, kde tyto metody mohou být velmi přínosné. Uživatelům se doporučuje seznámit se s různými přístupy a zvolit ten, který nejlépe vyhovuje jejich konkrétní situaci. Pokud se nacházíte v ohrožující situaci nebo máte pocit, že nezvládáte svou situaci sami, vyhledejte prosím neprodleně pomoc kvalifikovaného odborníka na duševní zdraví nebo se obraťte na krizové linky, např. Linka bezpečí, Bílý kruh bezpečí. Institut Evoluce Vztahů nenese odpovědnost za rozhodnutí učiněná na základě tohoto článku bez konzultace s odborníkem.
O Institutu Evoluce Vztahů
Přístup Institutu Evoluce Vztahů (IEV) je založen na hlubokém pochopení subjektivního prožívání obou partnerů a na snaze vytvořit společný bezpečný prostor, kde se oba partneři cítí vyslyšeni a pochopeni. Více informací a kontakty naleznete na našich webových stránkách institutevolucevztahu.cz.
O autorovi
Ing. Miroslav Sázovský je zkušený vztahový kouč s více než 10 lety praxe v oblasti individuálního a párového poradenství. Specializuje se na problematiku toxických vztahů, narcistické poruchy osobnosti a emoční manipulace. Je spoluzakladatelem Institutu Evoluce Vztahů. Více o našem týmu a přístupu naleznete v sekci O nás na webu Institutu.
Share this post