Strategie SIPEJ vznikla jako reakce na specifické komunikační výzvy, které vyvstávají ve vztazích s grandiózními či narcistickými jedinci, a to především v dynamice, kde jeden partner má submisivní tendence. Pochopení, proč submisivní jedinci snadno sklouznou do obranné pozice, je klíčové pro pochopení hodnoty SIPEJ v tomto kontextu.
Základním kamenem pro pochopení těchto reakcí je skutečnost, že lidský mozek je evolučně nastaven na přežití. Neustále zpracovává podněty z okolí a často iniciuje reakci dříve, než si situaci plně vědomě zanalyzujeme. Jinak řečeno, tváří v tvář vnímané hrozbě můžeme reagovat instinktivně, ještě než dojde k plnému kognitivnímu uvědomění. Tento instinktivní mechanismus je v konfrontaci s komunikačním stylem, který může být vnímán jako útočný (např. u osob s narcistickými rysy), často aktivován jako první.
Existuje několik vzájemně provázaných důvodů, proč se submisivní jedinec ve vztahu s grandiózním partnerem často ocitá v obranné pozici a má tendenci k nadměrnému vysvětlování či emočním reakcím:
Nerovnováha moci a snaha grandiózního jedince o kontrolu
Vztahy s jedinci vykazujícími grandiózní rysy jsou často charakterizovány výraznou nerovnováhou moci, kde grandiózní partner usiluje o dominanci a kontrolu. Jeho komunikační styl může být strategií k udržení této kontroly a získání tzv. narcistického přísunu – pozornosti, obdivu, či dokonce strachu. Jakákoli snaha submisivního partnera o nezávislost, vyjádření vlastních potřeb nebo dokonce nesouhlas může být takovým partnerem vnímána jako hrozba této kontroly.
Z praxe koučů a terapeutů často vyplývá, že komunikační útok osoby s narcistickými rysy bývá emočně intenzivní a může se zdát neúměrný skutečnému problému. To může u zasaženého jedince vyvolat šok, který ho paralyzuje nebo okamžitě vrhne do snahy situaci uklidnit, vysvětlit, či se jakkoli bránit, aby se vyhnul další eskalaci. Obranná pozice (např. vysvětlování, ospravedlňování se) se pak stává téměř automatickou reakcí ve snaze snížit vnímanou hrozbu nebo se vyhnout konfliktu či trestu.
Nevědomé posilování dysfunkčního cyklu
Komunikační styl submisivního partnera, byť s dobrým úmyslem (např. deeskalace), může neúmyslně přispívat k udržování a posilování dysfunkčního cyklu. Grandiózní jedinci mohou "prosperovat z kontroly a validace", kterou jim (často nechtěně) poskytuje partnerova ústupnost, nadměrné vysvětlování nebo emocionální reakce. Tyto reakce mohou fungovat jako forma narcistického přísunu. Když submisivní partner reaguje obranně – vysvětluje se, snaží se logicky argumentovat, ukazuje frustraci nebo zranění – může tím grandióznímu partnerovi poskytovat žádanou (byť negativní) pozornost a potvrzovat jeho vliv, čímž nevědomky upevňuje jeho manipulativní vzorce chování.
Zkušenosti z oblasti mezilidských vztahů naznačují, že mnoho lidí na obviňující komunikační styl reaguje buď stažením, nebo právě obranou, obhajobou či protiútokem, což přesně zapadá do tohoto cyklu. Obranné reakce, ačkoliv jsou lidsky pochopitelné, paradoxně mohou živit potřebu druhé strany po kontrole a pozornosti.
Manipulativní taktiky grandiózního partnera
Grandiózní jedinci mohou používat širokou škálu manipulativních taktik, jako je gaslighting (popírání reality druhé osoby), přesouvání viny, invalidace a minimalizace pocitů. Tyto taktiky mohou mít za cíl vyvolat v druhém zmatek, pochybnosti o sobě a pocity viny.
Poznatky z odborné literatury a praxe detailně popisují povahu těchto taktik:
- Útok bývá osobní a může se dotýkat inteligence, příčetnosti, paměti, etiky, sexuálního života, vzhledu, rasy, pohlaví atd. Tímto způsobem se manipulující snaží cílit na nejcitlivější místa a podkopat samotné jádro sebedůvěry druhé osoby.
- Komunikace je často totálně obviňující. Manipulující osoba nemusí projevovat výčitky svědomí, empatii a může mít problém převzít odpovědnost za problém a za jeho řešení. Toto absolutní přenesení viny nutí druhou stranu k obhajobě, protože je konfrontována s nespravedlivým a zdrcujícím obviněním.
- Útok může být vytržený z kontextu a globalizovat jednu chybu, jako by daná osoba nikdy nic neudělala dobře. Tato generalizace znemožňuje jakoukoli konstruktivní diskusi a zanechává pocit, že jakákoli snaha je marná.
- Obvinění se mohou rozšiřovat na další osoby, které doposud nebyly součástí komunikace, aby se ostatním vnutilo, kdo je viník a kdo oběť. Tato taktika může izolovat zasaženou osobu a snaží se získat vnější potvrzení pro manipulátorovu verzi reality, čímž zvyšuje tlak na submisivního jedince.
V reakci na takové komunikační styly je přirozené cítit potřebu bránit se, vysvětlovat své vnímání reality nebo ospravedlňovat své chování. Tato obranná snaha je však často marná a vede k dalšímu vyčerpání a frustraci.
Kognitivní disonance a kognitivní zátěž
Manipulativní taktiky vytvářejí u osoby, která jim čelí, významnou kognitivní disonanci – bolestivý rozpor mezi tím, co vnímá jako realitu, a tím, co jí manipulátor tvrdí. Aby tato osoba snížila disonanci, může se nevědomě snažit přizpůsobit své vnímání realitě, kterou jí předkládá manipulátor, nebo se intenzivně bránit a vysvětlovat své vlastní vnímání. Dlouhodobé vystavení manipulacím také vede k vysoké kognitivní zátěži, protože zasažený jedinec neustále analyzuje skryté významy a snaží se předvídat reakce. Tato mentální vyčerpanost snižuje schopnost efektivně a klidně reagovat, což usnadňuje sklouznutí do automatických obranných vzorců. Například právě vytrhávání z kontextu a globalizace jedné chyby masivně přispívají ke kognitivní disonanci. Submisivní jedinec ví, nebo alespoň tuší, že interpretace druhé strany není správná, ale je neustále bombardován tvrzeními, která jeho realitu zpochybňují.
Naučená bezmocnost
Opakované neúspěšné pokusy o změnu situace, o smysluplnou komunikaci nebo o prosazení vlastních potřeb v toxickém vztahu mohou vést k tzv. naučené bezmocnosti. Jedinec může ztratit víru ve vlastní schopnost ovlivnit výsledek interakce a rezignovat na aktivní snahy o změnu. Obranná pozice se pak stává spíše pasivní reakcí na útok, než aktivní snahou o řešení problému, protože jedinec nevěří, že by jeho snahy o "správnou" komunikaci měly smysl. Jeho osobní agentura je systematicky podkopávána. Pocity, které se popisují jako důsledek takových útoků – jako je strach, bezmoc, vina nebo hněv – mohou být přímým projevem postupně se rozvíjející naučené bezmocnosti. Pocit bezmoci je zde klíčový.
Eroze sebevědomí a emoční reaktivita
Dlouhodobé emocionální zneužívání, které může být součástí manipulativní dynamiky, vede k erozi sebevědomí a může zvýšit emoční reaktivitu zasažené osoby. Nízké sebevědomí zvyšuje náchylnost k přijímání viny nebo k pochybnostem o vlastním úsudku (což podporuje gaslighting). Zvýšená emoční reaktivita znamená, že je pro jedince těžší zůstat klidný tváří v tvář provokaci, a je tak snazší poskytnout grandióznímu partnerovi požadovaný emoční přísun.
Pozorování z praxe ukazují, že při čtení nebo slyšení obvinění může docházet k silným tělesným pocitům (křeče v břiše, průjem, bolest hlavy atd.). To je silným dokladem emoční a fyzické ceny, kterou si takovéto interakce vybírají. Tyto psychosomatické reakce jsou signálem přetížení a hlubokého stresu, který dále snižuje schopnost racionálně reagovat a zvyšuje reaktivitu. Pochopitelná "chuť obvinění vrátit zpět, aby všichni viděli, že si i druhá strana nese svou odpovědnost za vzniklý problém," je často zoufalým pokusem o znovuzískání kontroly a spravedlnosti v situaci, kde je jedinec systematicky znevýhodňován.
Falešné Já grandiózního jedince
Komunikační pokusy submisivního partnera často nenarážejí na skutečné, empatické "pravé Já" grandiózního jedince (pokud je přítomno a přístupné), ale mohou být filtrovány a odráženy jeho obranným "falešným Já" (koncept známý z psychodynamických teorií). Toto falešné Já může vnímat zranitelnost, vyjádření pocitů nebo pokusy o autentické spojení jako hrozbu nebo příležitost k manipulaci, nikoli jako pozvání k upřímné výměně. Proto i upřímné a neagresivní pokusy o komunikaci ze strany submisivního partnera mohou vyvolat obrannou nebo agresivní reakci grandiózního partnera, což nutí submisivního jedince k další obraně. Skutečnost, že obviňující osoba nemusí projevovat výčitky svědomí, empatii a může mít problém převzít odpovědnost za problém a za jeho řešení, může být projevem fungování z pozice takového falešného Já, které je odříznuté od autentických emocí a schopnosti sebereflexe.
V podstatě, submisivní jedinci mohou sklouznout do obranné pozice, protože jsou vystaveni systematické manipulaci a kontrole, která narušuje jejich vnímání reality a sebevědomí. Jak ukazují praktické zkušenosti z poradenství, útoky osob s narcistickými rysy mohou být emočně zdrcující, osobní, nespravedlivě obviňující a často vytržené z jakéhokoli reálného kontextu. To vede k intenzivním, často až fyzickým reakcím jako je šok, strach, pocity bezmoci, viny a silná touha po spravedlnosti. Jejich přirozené reakce – snaha vysvětlovat, emoční projevy, pokusy o vyhovění, či dokonce snaha "vrátit úder" – jsou však grandiózním partnerem nevědomky (či vědomě) zneužívány k posilování jeho vlastního chování a získávání "přísunu".
Tento vzorec je hluboce zakořeněný a ztěžuje zasažené osobě vystoupit z reaktivního, obranného způsobu komunikace. Právě v tomto bodě SIPEJ nabízí strukturovanou alternativu, která poskytuje nástroje pro vědomou, sebeochrannou reakci, která nepodporuje dysfunkční dynamiku vztahu.
Prohlášení o vyloučení odpovědnosti
Tento článek má pouze informativní a vzdělávací charakter. Nenahrazuje odbornou psychologickou diagnostiku, poradenství ani terapii. Metoda SIPEJ je komunikační strategie vyvinutá autory Institutu Evoluce Vztahů. Srovnání s jinými metodami, jako je například BIFF Response® Billa Eddyho (registrovaná ochranná známka High Conflict Institute) nebo Nenásilná komunikace (NVC) Marshalla B. Rosenberga, slouží k vymezení specifického zaměření a přínosů SIPEJ pro určité kontexty a neznamená jejich zpochybnění pro jiné situace či cílové skupiny, kde tyto metody mohou být velmi přínosné. Uživatelům se doporučuje seznámit se s různými přístupy a zvolit ten, který nejlépe vyhovuje jejich konkrétní situaci. Pokud se nacházíte v ohrožující situaci nebo máte pocit, že nezvládáte svou situaci sami, vyhledejte prosím neprodleně pomoc kvalifikovaného odborníka na duševní zdraví nebo se obraťte na krizové linky, např. Linka bezpečí, Bílý kruh bezpečí. Institut Evoluce Vztahů nenese odpovědnost za rozhodnutí učiněná na základě tohoto článku bez konzultace s odborníkem.
O Institutu Evoluce Vztahů
Přístup Institutu Evoluce Vztahů (IEV) je založen na hlubokém pochopení subjektivního prožívání obou partnerů a na snaze vytvořit společný bezpečný prostor, kde se oba partneři cítí vyslyšeni a pochopeni. Více informací a kontakty naleznete na našich webových stránkách institutevolucevztahu.cz.
O autorovi
Ing. Miroslav Sázovský je zkušený vztahový kouč s více než 10 lety praxe v oblasti individuálního a párového poradenství. Specializuje se na problematiku toxických vztahů, narcistické poruchy osobnosti a emoční manipulace. Je spoluzakladatelem Institutu Evoluce Vztahů. Více o našem týmu a přístupu naleznete v sekci O nás na webu Institutu.
Share this post